Směrování a DNS – co se děje po zadání adresy do prohlížeče

Jak probíhá připojení k internetovým serverům a směrování dat.

Přemýšleli jste někdy, co se stane, když napíšete do řádku adresy v prohlížeči www.facebook.com? Jak to, že váš počítač ví, kam se má připojit a jak se tam vůbec dostane?

Vztah domény a IP adresy

Každý počítač v síti musí být označen IP adresou. Je to něco jako rodné číslo člověka. Pro počítač je unikátní a ve stejné síti nesmí být stejná. Když se chtějí dva počítače domluvit, používají ke své komunikaci IP adresy. I na Internetu je můžete používat a nemusíte znát názvy stránek.

Zaznamenali jste katastrofické scénáře, ve kterých hackeři vyřadí všechny DNS servery a tím aspoň dočasně vypnou Internet? Nefunkčnost DNS by sice vše pořádně zkomplikovala, Internet by přes IP adresy fungoval dále. Navíc pravděpodobnost úspěchu takové akce je mizivá.

Abychom si nemuseli pamatovat hromady čísel, byl vymyšlen hierarchický systém DNS (Domain Name System). Ten umožnil nahradit IP adresy mnohem lépe zapamatovatelnými názvy. Pokud tedy zadáte třeba www.idnes.cz, váš počítač zašle požadavek na svůj DNS server, který mu ho snad zodpoví. Pokud má o dané doméně záznam, zašle počítači IP adresu a ten podle ní kontaktuje pomocí směrování požadovanou webovou stránku.

Jestliže DNS záznam na serveru není, není to konec světa, ale požadavek je postoupen o úroveň v hierarchii výše. Tímto způsobem to jde, dokud není nalezena odpověď.

Staticky nebo dynamicky?

Když počítač obdrží IP adresu zmíněného idnes.cz nebo facebook.com, pokusí se je kontaktovat. Dostane se k nim skrze směrování. To znamená, že každý směrovač v cestě, i váš domácí wifi router, musí být schopen správně poslat informace od vás dále a zase potom zpět.

Každý paket má totiž v sobě uloženou informaci o zdroji a o cíli. Podle cílové IP adresy každý směrovač v cestě buď pozná, že paket patří do některé sítě, ke které je přímo připojen nebo ho podle instrukcí pošle jinému směrovači. Pravidla, kam informace směrovat mohou být nastavena dvěma způsoby:

  1. Staticky – každý směrovač neboli router má ručně zadáno, kam má co poslat. Tento postup je spolehlivý, pokud jsou záznamy bez chyby, ale u větších sítí je to velmi náročné na správu – překlep může znepřístupnit velké části sítě.
  2. Dynamicky – v naprosté většině rozlehlejších sítí se používá dynamické směrování. Princip je takový, že směrovače do okolí rozesílají informace o sobě a o svém okolí. Každý směrovač si tak může vytvořit detailní představu o struktuře sítě a poté se rozhodne, kudy má paket poslat, aby dorazil k cíli.

Když se náš paket na facebook.com odsměruje správně přes desítky routerů, servery na něj odpoví a proces probíhá opačným směrem naprosto stejně, jen se vymění cílová a zdrojová adresa.

Tím je ve velmi malé kostce popsána funkce prohlížení webových stránek. Jestli vás to zaujalo a chcete se dozvědět o sítích něco dalšího, mrkněte na další články našeho blogu o principech sítě.

Komentáře