Srovnání protokolů IPv4 a IPv6

Počet zařízení, která se připojují k internetu, neustále roste. Už to nejsou pouze počítače, jak tomu bylo před několika lety, ale nyní i biliony mobilních zařízení. Což má za následek zvýšený počet problémů v rámci síťové komunikace. Ty jsou ale kompletně řešeny novou verzí komunikačního protokolu - IPv6.

Představte si internet jako obrovský shluk sítí, které se dále skládají z jednotlivých podsítí. V každé podsíti probíhá komunikace na základě tzv. IP protokolu. IP je zkratka z anglického „Internet protocol“, který specifikuje pravidla komunikace různých zařízení v síti. Každému zařízení je přidělena unikátní IP adresa, díky které jsou v dané síti rozpoznatelná.

IP adresa zařízení se navíc mění v každé podsíti, ale jen za předpokladu, že tato adresa není veřejná. Veřejná adresa je unikátní napříč všemi podsítěmi, a proto se nemusí překládat u přechodu z jedné podsítě do druhé.

IPv4 a IPv6

IPv4 a IPv6 jsou tedy protokoly, které zajišťují komunikaci v síti. V případě IPv4 jde o čtvrtou verzi internetového protokolu, která byla navržena na konci 70. let. Tato verze pracuje s 32-bitovou adresou, která dovoluje přiřadit 2^32 adres. Což jsou přibližně 4 miliardy IP adres.

Což nás zavádí ke vzniklému problému. S nárůstem počtu zařízení, schopných připojení k internetu, vznikl problém v adresování pomocí protokolu IPv4. Zjednodušeně řečeno: máme mnoho zařízení, ale nemáme pro všechna unikátní IP adresu.

A tak vznikla další verze protokolu: IPv6. Nová verze protokolu využívá 128-bitový formát, který umožňuje vytvořit 2^128 adres, tedy přesně 340 282 366 920 938 000 000 000 000 000 000 000 000 adres.

Přechod na novou verzi protokolu v oblasti sítové komunikace však nelze provést skokově, a tak v současné době obě verze existují společně. Vize je taková, že v budoucnu bude každé zařízení v síti mít veřejnou adresu IPv6 a překlad adres mezi podsítěmi nebude nutný.

Od roku 2013, kdy jsme o protokolu IPv6 informovali poprvé, se ovšem situace ohledně jeho praktického využití rapidně zlepšila.

IPv6 až k vám domů

Chcete-li i vy být připojeni pomocí IPv6 a vlastnit tak veřejnou IP adresu, není nic jednoduššího než o ni zažádat vašeho internetového poskytovatele (ISP – Internet Service Provider). Ten však musí tuto technologii podporovat v podsítích, přes které jste připojen k internetu. Konkrétně jde o kompatibilitu tzv. routerů nebo switchů s technologií IPv6. Což jsou zařízení, která umožňují propojení jednotlivých podsítí dohromady.

Vlastnit veřejnou adresu má svá pro i proti. Na jedné straně můžete vzdáleně přistupovat ke svému počítači, můžete provozovat například FTP službu, na druhé straně však ztratíte soukromí (daná IP adresa bude pevně svázána s vámi). Jelikož váš počítač bude přístupný odkudkoliv z internetu, odkrýváte tak svá data a vzniká zde riziko napadání počítače z internetu. A to i přesto, že je samozřejmě zaheslovaný.

Závěrem si ukážeme příklady IP adres:

IPv4

  • 16.168.10.240 – adresa se skládá ze čtyř částí vzájemně oddělených tečkou. Tyto části jsou zapsané v decimální soustavě, a tedy mohou nabývat hodnot od 0 do 255.

IPv6

  • 3fce:1980:4045:3b:90:f8ee:fe21:67cf – adresa se skládá až z osmi částí vzájemně oddělených dvojtečkou. V případě, že adresa obsahuje nulové hodnoty, lze zápis adresy zkrátit. Každá z osmi částí je zapsaná jako čtyři hexadecimální čísla. Jednotlivá čísla mohou nabývat hodnot od 0 do 9 nebo „a“, „b“, „c“, „d“, „e“ a „f“.

IP adresa je tady zapsaná v decimální nebo hexadecimální soustavě. Je známé, že výpočetní technika pracuje se dvojkovou soustavou (nuly a jedničky), a tak obě verze IP adres musí být při použití převedeny.

 

UPC ve svých sítích aktuálně testuje protokoly IPv6, přestože stále má v zásobě dostatek IPv4. Pokud vás zajímají další informace o situaci s novým protokolem v sítích UPC, tak se podívejte na náš web.

Komentáře